November 2014

Vypouštím

4. november 2014 at 20:33 | Anne
Některé vlaky, samy ode sebe, naberou až moc velkou rychlost. A ta je nekontrolovatelná. Není zde žádná záchranná brzda. Asi proto, že tohle není vlak, ale život.
Hledám tedy návod, jak správně žít, rozkrájet se pro všechny a ještě být ve všem spokojená. Nevím, zda se tak moc vylučuje vlastní štěstí s konáním dobra pro ostatní, ale pravděpodobně ano. Je to vlastně rovnice s podmínkou tvé štěstí se nemůže rovnat radosti ostatních.Nestěžuji si, že jsem nešťatsná, to vůbec. Jen se mi chtělo uvažovat o jednoduchých věcech, které už se vyřešily. Přemýšlení nad triviálnostmi odvádí mou mysl od zmatenosti, kdy sama nevím, co chci a o co si říct. Jsem moc beznadějný případ? Hlava se mi nafukuje jako balón, ale nemůže jen tak prasknout a potřísnit stěny. Ani nevím, kdy se mé nepříjemné zážitky prolily v mé sny. V mé noční můry. Začala jsem pociťovat nové ztráty a přestala jsem litovat těch starých. Nemůžu marnit čas. Ne teď, kdy se mé hodiny roztikaly moc rychle.