July 2014

Jsme vězněni

25. july 2014 at 21:29 | Anne
Země už pohltila mnoho děšťových kapek, vstřebala plno sněhových vloček, přijala spoustu tepla slunečních paprsků. Umřel nespočet lidí a stejně se jich narodilo. Vzešlo z úst všech moc mouder a hloupostí. A já jsem stále tady, skryta ve svém těle, které je mi vězením.
Toužící po křídlech, poháněna chtíčem po volnosti, jednou dole jednou nahoře. Ať smutná nebo veselá, zamilovaná, plačící nebo smějící se, malá či velká, pořád tu jsem, zahalena v závoj své kůže, která je jen iluzí. Není podstatná, přesto je důležítá. Potřebuje lásku, péči a něžný dotek, stejně jako duše.
Je mým omezením a zároveň mým úkrytem, ochranou a útočištěm. Nikde mi není lépe než v mé kůži, v mém vězení. Jak absurdní.