April 2014

Tak jiný

23. april 2014 at 21:39 | Anne
Milióny pocitů se teď mísí v mé hlavě. Radostné jsou už jen vzpomínky. Realita zase zčernala, nebo možná zatím jen nabrala odstíny šedi, abych nezakřikla to, že "HŮŘE UŽ NEBUDE". Nevím, kde je mé místo, co je můj domov, kdo je můj přítel a kdo se jen skrývá pod falešnou maskou s nikdy nemizícím úsměvem. Je to jako šílený kolotoč, kdy vám v žilách proudí adrenalin a v mozku hýří vzrušení, ale váš žaludek dělá kotrmelce a v ústech skoro cítíte, podruhé toho dne, snídani, avšak nakonec zůstane jen u nevinného motání hlavy. Hledám svou cestu, ale očividně jich v životě musíme odzkoušet hodně a zákonem schválnosti ta správná bude ta poslední. Jako by mým cílem bylo nespočetněkrát zakopnout, najít sílu se zvednout a jít zase jinou cestou. Mám pocit, že už jsem jen slabá troska, která se zasekla na špatném kilometru a dál už nedojdu. Jenže říká se- ,,Když máš pocit, že už nemůžeš, můžeš ještě 7x více...´´ A má vůle je tenká. Radši bych měla začít poslouchat srdce, než -jako doposud- rozum, protože v té velké věci, co si nosím na krku se snad ještě nikdy nezrodilo nic, co by mi nějak pomohlo... Možná jen myšlenka na to, lehnout si a už nikdy nevstát.