February 2014

Nesmělost přírody

9. february 2014 at 20:59 | Anne
Slzy popelavých mračen líbaly kapotu i čelní sklo, ze kterého se je marně pokoušely dostat dva stěrače. Jejich opakovaný sehraný pohyb mě uvedl do naprosté hypnózy a já se najefnou dostala mimo realitu. Pryč od tohoto světa, na němž je jediným důvodem pro život snění. Přestala jsem vnímat monotonní hlásání moderátora rádia o tom, kolik už se dnes zabilo na cestách lidí, a co potvrdila pitva mladíka z Chebu. Lhostejná mi byla najednou i příroda za okny, která ubíhala vysokou rychlostí. Jako by snad měla nohy a mohla utéct před zraky projíždějících, jako by chtěla skrýt své přednosti před pohledy všech těch, již neocenili její půvab, jako by chtěla uchovat krásu každého stébla trávy a každičké větvičky bříz stojících v alejích kolem cesty jen pro ty, kteří si to zasloužili. Byla jako nesmělá nahá dívka, která schovává svá obnažená ňadra. Jenže i přede mnou teď brala nohy na ramena, jelikož já zírala na alfaltovou cestu a nedokázala jsem darovat matce přírodě obdiv, který si tak moc zasluhovala.