January 2014

Labyrint

22. january 2014 at 20:38 | Anne
Neztratit se ve vlastním srdci- božská dovednost. Orientovat se v dnešní době- talent. Dělat správná rozhodnutí- umění.
,,Není to tak těžké.´´ Je to jen jako byste dostali klíč, stáli s ním před deseti dvěřmi a on pasoval jen k jedněm z nich. Které by to byly- to jest pro vás neznámá. Zkusíte ty se zlatou klikou, marný to pokus. Pokračujete k těm s mosaznou, omyl podruhé. Pokračujete od těch modrých, přes dřevěné až po mramorové. Všechny ty omyly vás najednou začínají unavovat. Cítíte, že ještě jednou šlápnete vedle a už nebudete mít sílu jít dál. Jen smutně zíráte a odehrává se ve vás hrozivé dilema. Jak jste mohli tolikrát chybovat? Jenže když to vzdáte, uvíznete v téhle místnosti, sami a opuštění. Myslete na své přátelé, rodinu a lidi, pro které něco znamenáte. Být zbabělý, umřít tady s klíčem v ruce a zmizet z jejich životů by bylo příliš kruté. Ano, někdy je člověku zle z toho, kolik toho pokazil a ano, některé věci už nespravíte, přesto bychom neměli zbytečně zatracovat své životy. Vždy se dá začít od znovu a je jen na vás, jaké hrdinství prokážete a kolikrát se dokážete zvednout a vsunout klíč do dalšího zámku...

Poslouchat srdce nestačí?

8. january 2014 at 19:54 | Anne
,,Přítel je ten, kdo přichází, když všichni ostatní odešli.´´
Tento citát se mi vryl do hlavy. Ne tím, že by vystihoval mou situaci, nebo snad házel na mé blízké krásné světlo přátelství, nybrž tím, jak smutnou statistikou by mohl být. Zamyslete se, kolik z vás může říct- Ano, mám někoho, kdo by při mě stoprocentně stál, i kdyby trakaře padaly, vždy byl při mně a nikdy mě nezranil. Myslím, že jen opravdu hrstka lidí, by si při tomto rčení byla úplně jistá. Přátelství se přece nedá nalinkovat, mezilidské city přece nemají žádnou danou strukturu ani řád. Jsme individuální osobnosti, každý od druhé strany očekáváme něco jiného, každý se jinak vypořádáváme s tím, když nám někdo ublíží nebo nás zklame. Na otázku- Jak poznám, že je to má přítelkyně? Jak poznám, že ho miluji?- Tohle snad každý cítí jinak. Já nevím, jak vy, ale myslím, že mé iluze o pravém příteli budou rozdílné od těch vašich. Copak se svět zbláznil? Copak ke všemu potřebujeme pravidla a návody? Opravdu někdo může linkovat, koho a jak máme milovat, komu a proč odpouštět? Proč poslouchat srdce už nestačí?