November 2013

Sníh

25. november 2013 at 19:59 | Anne
Přišla definitivně zima. Bílá pokrývka se tulí k zemi jak milenci při vzplanutí a lidé si nasazují teplé rukavice, uši schovávají pod čepice. Kdosi svírá dlaněmi hrnek s teplou kávou a všichni mu jej závidí. Nikomu už nesejde na zápachu, který se line dopravními prostředky, protože hlavním úkolem tramvají, autobusů a vlaků se stává roztopit zmrzlá stehna a paže. Zamilovaní se přestávají líbat, jelikož strach z věčného přimrznutí rtů je silnější než jejich láska. Děvčata skromně schovávájí lýtka pod tlusté vrsty punčoch, legín a džín. Chlapci balí své vypracované paže do dlouhých rukávů triček, mikin a bund. A uprostřed tohoto šílenství plného lidí s kostkou leud místo mozku jsem já- třepajíce se zimou a myšlenkami jinde.

...Chuť jen psát...

18. november 2013 at 20:26 | Anne
,,Co vás přivedlo k tomu, abyste si dala svou první dávku?´´
,,Že se ještě ptáte... Jako by to nebylo jasné!´´zvyšovala hlas.
,,Promiňte, ale nejsem seznámen s žádnými okolnostmi.´´
,,Tak já vás seznámím s tím, jak se můj život dostal do totálních sraček a všechno bylo na hovno! Mám vám tady vyprávět srdceryvný příběh se slzami v očích, o tom, jak mí rodiče, přátelé a známí dělali jen samé chyby a ubližovali mi?´´
,,Můžete jestli to tak je.´´ poposedl si nervózně.
,,Dobře...-´´
Nastalo trapné ticho, které vyplňovalo jen zurčení potoku za komplexem
a zpívání ptáků v korukách jabloní.

,,-Nemám v žádném případě v plánu vám lhát. Takže pžiznávám- Všechno jsem posrala já sama. Jen jsem skrývala své slzy, způsobené ostrou bolestí v srdci, jež vyvolávala ztráta sestry, osamělost a nešťastná láska, přede všemi, a tak jsem jim znemožnila mi pomoct.´´
,,Jistě, tak pojďme probrat jednotlivé body.´´ zapisoval cosi do svých papíru v tvrdých deskách.
,, Začnu u té lásky, o tom pravděpodobně slýcháváte často.´´
,,Právě proto mi o tom nemusíte vyprávět.´´
,,Vlastně vám nechci vaprávět vůbec nic. Nechci zpytovat svědomí a sypat si tady popel na hlavu. Toho už mám dost, protože právě tohle mě dostalo sem... A tady se mi vůbec nelíbí. Počkat, nelíbí se mi nikde na tomhle hnusným světě...´´

Zapomínám se smát

11. november 2013 at 20:53 | Anne
Podzim, přesně to období, KTERÉ VÁM NAPROSTO ZNIČÍ CELÝ ROK PĚSTOVANOU NÁLADU. Já jsem snad v životě neviděla tolik zamračených, brečících, smutných a naštvaných lidí jako tenhle podzim. K tomu jak se celé dny slunce neukáže a dokonce ani neprší, člověk neví, jak se má pořádně cítit, nic se mu nechce, je unavený. A přesto, kdybyste chtěli tvrdit, že nesnášíte podzim- vzpomeňte si na krásné barvy listů, které hladí sluneční paprsky, a jenž se obracejí po houfech v korunách stromů působením větru. Myslete na to, kolik hodin můžete sedět na lavičce u rybníku a zírat, jak se zlatý kotouč snáší na jeho hladinu. Proč vidět na podzimu jen to špatné? Každý z nás má někdy špatnou náladu, takže na ni má i rok aspoň pár měsíců nárok a podzim nemůže za to, že si příroda vybrala zrovna jeho, tak jej neodsuzujme a užívejme si dovádění v listech a mrznutí rukou považujme za slast.

Mám se smát nebo plakat kvůli tomu, co mi osud přichystal?

5. november 2013 at 20:03 | Anne
Tento článek není jen hloupé povídání o oblečení,
doufám, že bude jasné, že svetr není svetrem,
cena není cenou atd.

Další nákupy s přáteli jako každé jindé. Nemáte peníze a přesto putujete od jednoho obchodu k druhému, přebíráte trička, kalhoty, mikiny a po haldách si je se smíchem nosíte do kabinek, abyste si je odzkoušeli a poté je mohli se smutkem, že vaše peněženka není dostatečně vybavena pro zakoupení tohoto kousku... A potom najednou přijde ta chvíle, kdy spatříte něco, po čem jste vždy toužili. Přesněji řečeno úplně dokonalý svetr v nejkrásnější barvě s nejlepším motivem. ,,Ten musím mít!´´ zní ve vaší hlavě. Zkusíte si ho a vůbec vám nevadí, že vám tak úplně nesedí, udělali byste pro něj cokoliv... Hned začnete plánovat, jak na něj ušetřit, od koho si půjčit a kdy si jej vyzvednete. Život vám připadá krásný.
O TÝDEN POZDĚJI
S naprostým nadšením míříte pro vybraný svetr. Vaše srdce plesá, jelikož on je přesně ten, který jste si už dávno vysnili a představovali si svou budoucnost s ním ve skříni nebo na sobě... Kráčíte sebevědomě ke kase už se svetrem v ruce, když v tom... Spatříte něco, co vypadá úplně odlišně, ani nevíte proč na to tak zíráte, proč to chopíte ve svých rukách a navlékáte na sebe, platíte za to a jste stokrát šťastnější než když se vám povedlo sehnat peníze na váš svetr snů... Kousek za který jste utratili i poslední haléř je teď najednou středem vašeho vesmíru a nic jiného už se vám nelíbí. Najednou víte, že věci můžou být přesně takové jaké chcete a s něčím, co je jiné už se prostě nespokojíte...

Ano, uhodli jste, pokud jste ve svetru a novém dokonalém kousku rozpoznali někoho opačného pohlaví.
Ano, je to tak, lze si něco vysnít, ale nikdy nemůžete tvrdit, že s tím budete spokojeni, dokud to neodzkoušíte a vsaďte, že něco naprosto jiného vám bude vyhovovat mnohem více. Ano, my dívky si často vytváříme iluze o chlapci snů a nakonec skončíme s někým tak moc jiným. Ano, mluvím z vlastní zkušenosti a utvrzele si dovoluji tvrdit- nechci poznat nic jiného.

Dušičky

2. november 2013 at 10:30 | Anne
Květiny a z nich uvité věnce, jenž prodávájí u každého stánku, plní náruče všech. Lidé si za svůj cíl vybírají hřbitovy a často s donucením zde uctivají zemřelé přátelé, rodinu nebo jen známé. Naše DUŠIČKY by se daly považovat za americký halloween, jihoamerický kawsasqanchis, africký tanec zahalených Egungunů, japonský Obon nebo indické Diwali.
Slavení tohoto svátku považuji za důležité, jelikož myslím, že je slušností projevit úctu všem zemřelým a slušně jim zapálit svíčku. Nikdy jsem k tomu nebyla nucena... Avšak je tu jeden háček-chození na hřbitov. Nesnáším to. Uvědomuji si zde (a to nezměřitelně moc), že moje tělo umírá každým krokem, každým nádechem, každou vtěřinu a bojím se, že až přijde můj konec, nebudu nikomu chybět. Smrt (i když vím, že je součástí žití, a že je nepodstatná, protože se zase narodím v jiném těle) mě děsí- spíše než ta má, tak ta, která může potkat mé blízké... Je to tak nepředstavitelné a negativní pocity ve mně vyvolávající, že mám pocit, jako bych se měla zbláznit žalem.