August 2013

Proč ti nejbližší ubližují nejvíce?

24. august 2013 at 16:08 | Anne
Někdy se stane, že lidé, které máte opravdu rádi, vám opravdu moc ublíží. Je to jako kulka z pistole parťáka střelená do vaší hrudi z blízkosti pěti centimetrů. Je to tak neomylná rána, že zde snad ani není pravděpodobnost, že přežijete. A možná by bylo v tu chvíli lepší zemřít než nést v srdci tuhle zradu. Jenže co když to parťák myslel dobře (musíte brát v potaz jeho pokroucenou mentalitu)? A když přežijete a vše si uvědomíte, měli byste mu dát druhou šanci, protože on možná pochopí, že střílet znovu je zbytečné plýtvání náboji, protože vy ho máte opravdu rádi a i tuto hloupou silně zraňující (v tomto případě jak fyzicky tak psychicky) chybu mu odpustíte... Někdy se stane, že bez jakýchkoliv slov ten druhý pochopí, co pro vás znamená a možná pro něj začnete znamenat to samé.

Postrádám tě

19. august 2013 at 16:42 | Anne
Tak jako květině v parném horku chybí voda,
knize ten kdo ji čte,
novorozenci matka,
ženě muž,
stejně tak dopisu známka,
váze květina,
potoku ryby,
krbu oheň,
článku písmena,
pisni melodie,
filmu námět,
oslavenci dárky,
kytaře struny
a
květině listy,

tak moc chybíš ty mně.

Dva ptáci nikdy nezpívají stejnou píseň

15. august 2013 at 16:35 | Anne
Odlišnost všech lidí na světě je děsivá. Nejsme totiž jiní pouze fyzicky, ale i psychicky, a to bude pravděpodobně ten důvod proč se tady děje to, co se děje. Jen si představte, že byste přišli do obchodu a sotva byste vstoupili prodavačka by už veděla, co potřebujete a nachystala vám to na pult, protože ona ve svém spíži postrádá to stejné a musela by to nachystat všem ostatním lidem, kteří by přišli. Ve škole by učitele veděli, jak napíšete test, protože jej ve svém věku museli psát také. Servírky by veděly, co si dáte k pití, protože by na to stejné měly chuť. No a od všeho by byl jenom jeden druh, protože by nám chutnalo a líbilo se to stejné. Však si myslím, že tato naše rozlišnost, která panuje má své kouzlo, i přes vraždy, které vznikají z neshod názorů nebo krádeže pramenící z rozdílnosti finančního zajištění. Kdybychom byli všichni totožní, nemuseli bychom už ani mluvit. Byli bychom vlastně roboty dělajícími to stejné ve stejnou dobu, stejným způsobem a se stejnou vervou a to by bylo nesmírně nudné. Také by došlo k tomu, že by například všechny ženy chtěly jednoho muže, protože by měly stejný vkus a stejně tak by tomu bylo i v opačném případě. Proto si myslím, že to, že jsme každý originál je úžasný fakt.