July 2013

Jsi mnou

31. july 2013 at 20:54 | Anne
Mám ráda vůni levandule,
tebe však miluji.
Mám ráda chuť čokolády,
tebe však miluji.
Mám ráda pozorování přílivu a odlivu,
tebe však miluji.
Mám ráda zvuk kytarových strun,
tebe však miluji.
Mám ráda jemnost tvých rtů,
však tebe miluji mnohem více.
A proto si dovoluji tvrdit, že láska k tobě je mým šestým smyslem, jenž ve mě rozdmýchává oheň, který vyjadřuje, jak moc po tobě toužím a zároveň spaluje všechnu radost ve mě, jež nepociťuji v tvé nepřítomnosti. Počkat to nejsou city k tobě, co tvoří můj šestý smysl, jsi to ty, což znamená, že jsi mou částí, která je naprosto neodmyslitelná, né však samozřejmá.

O mně

28. july 2013 at 18:56 | Anne
Bloudím v sobě samé.
A otázka KDO VLASTNĚ JSEM? je skoro všude.
Je mi jasné, že krev, kosti, svaly ani orgány nejsou odpovědí.
Ale mozek by jí mohl být,
vše, co v něm mám, mé myšlenky,
vychazí z mého nitra,
tvoří mou osobnost.
Ale jsem tohle já?
Jestli ano, znamenalo by to,
že všechny články, diktáty, písemky, dopisy, zprávy, emaily mnou psané,
to jsem já,
všechny věty, verše, čtený text, monology, dialogy, slova vyřčená z mých úst,
to jsem já?

Zákony se musí porušovat

19. july 2013 at 19:03 | Anne

ZAKÁZANÉ OVOCE,
to je milování se v kostele,
pití vodky na odvykačce,
zapálení si cigarety pod cedulí ZÁKAZ KOUŘENÍ,
cpaní se čokoládou při dietě
a
všechno ostatní, co chceme zkusit už jen proto,
že kdosi řekl TO SE NESMÍ!

Stačí si pustit televizi na stanici se zprávami a zdá se, že spoustu lidí je přímo závislých na porušování pravidel a zákonů.
Krádeže, vraždy, korupce, lhaní a jiné. Jenže občas jak vidno to přesahuje trochu meze, a to potom chápu tak, že veškerá kultura a vychovanost lidí si vzala dovolenou nebo si lehla pod kytky, tak jako to udělá každý, kdo toto teď čte. Jsme zkažení až do morku kostí. A všechno to začala Eva!

Jen kapka

4. july 2013 at 19:39 | Anne
Občas stačí jen minimálně pochybit a jste špatným navždy. A pak už nezáleží na tom, jak se změníte, jak se z vás stane lepší člověk, pořád jste tím nejhorším a ty největší maličkosti se obracejí proti vám, aniž byste dělali něco špatně. Žít je strašně jednoduché, ale žít tak, aby to všem vyhovovalo je stokrát možná dokonce milionkrát těžší. A v tu chvíli vám dojde, že na těch ostatních nezáleží, že lidé, na kterých si vážíte nejvíce vás mají rádi i přes vaše chyby. Občas trvá než k tomuhle dojdete dny, měsíce, roky... Mně stačil jeden rozhovor a svět se změnil. Ne, počkat, svět byl a je stále stejným, ale já jsem jiná. Nová a spokojenější, nebo aspoň dočasně.