June 2013

NIKDO MĚ NEMÁ RÁD

27. june 2013 at 20:11 | Anne
,,Nikdo mě nemá rád!´´- tuto úvahu známe nejspíše všichni. To když se cítíte sami, opuštění, zklamaní, ublížení nebo jen nemáte koho obejmou ve chvíli, kdy pociťujete smutek. Nejhorší je, že když už si říkáme tuto větu, sedíme pevně u dna zoufalství a máme pocit, že z něj není cesta na hladinu. Nemusíme to prokazovat slzami, ale můžeme plakat uvnitř a když to na nás přijde je pro nás únikem jít se vybrečet "za roh" zatímco se ti šťastnější baví anebo to nechat vyplavat na povrch, přitom by stačilo jen otevřít oči a uvědomit si, že minimálně jedno srdce nějakého blázna pro nás plane.

Puberta

16. june 2013 at 18:51 | Anne
Jako osoba v náctiletém věku mám asi právo na napsání článku o problémech sužujících některé mé vrstevníky včetně mě. Asi vynechám akné, nespokojenost se vzhledem, postavou, hádky s rodiči, zlomená srdce, první polibky, experimenty s opačným (někdy stejným) pohlavím a ztráty věněčků a panictví a přesunu se k HLEDÁNÍ SEBE SAMÉHO. Když už dospějete do věku s zmíněnými potížemi v minulé větě, tak se vám do rukou dostane paleta s různými barvami, kterými máte vymalovat svou osobnost. A právě tento věk je na zmatky ve stylu nejlepší. Zkoušíte červenou, ale nesedí vám, následuje zelená, ale ta nesedí ostatním, vybíráte žlutou a ta jde po vzoru červené, tak po sobě čmáráte různými barvami dokud vám nezbyde dokonale namixovaný odstín pro vaši jedinečnost... Jenže než ho namixujete trvá to pekelně dlouho a kolikrát šlápnete hodně vedle. Jenže o tom to je...

Inspiraci!

13. june 2013 at 18:30 | Anne
Potřebuji nějakou múzu a inspiraci. Nemám zdání o čem napsat!
Tak se tedy o něco pokusím. Můj život se momentálně rovná velkému tmavému fleku, který jsem udělala nedávno na náš ubrus. Možná se ptáte proč? A já odpovídám- Protože jsem ztratila naděj. Na co?- tážete se zase. A já jen mumlám- Na záchranu. A pak byste ze mě vytáhli, že se teď pokouším zbavit viny za všechny své špatné činy takovým způsobem, že jsem na lidi relativně hodná, nevyjíždím, nevztekám se, neprobodávám pohledy a neurážím. Myslela jsem, že při téhle očistě přijde něco jako pocit neviny nebo uvolnění. Jenže nic takového se nedostavuje a já si pořád připadám jako mrcha a taky si toho ještě více vyčítám. Očividně jsem už prolezlá zlem, jak sklep krysama, že už by mi ani deratizace nepomohla... Jojo, očividně si to musím sežrat, karma je karma...

Tak si to shrňme/Něpříšernější článek který jsem kdy napsala, hned po těch děsně zamilovaných z minulého roku

7. june 2013 at 18:38 | Anne
V Ostravě a možná i jinde konečně přestalo pršet a dokonce i vysvitlo slunce!
Je mi třináct a tohle je jeden z dalších mých zoufalých pokusů o článek.
Teď asi přestáváte číct, protože si říkáte: -Jak by třináctka mohla napsat něco smysluplného?- A tento článek vás v tom jen utvrdí...
Vlastně je tenhle blog úplně na hovno, protože si tady jen vypisuju svý mindráčky, který nikoho nezajímaj.
Jsem zmatená v sobě samé.
Zároveň
jsem jistým způsobem šťastná, protože žiju a už neprší.
Jak málo stačí ke štěstí že?
...
KONEC

Když vám svět zčerná...

3. june 2013 at 18:59 | Anne
,,Je konec!´´
,,Zemřel.´´
,,Máte leukemii.´´
,,Nedávám mu moc šancí na přežití!´´
,,Nesnáším tě!´´
,,Ty děvko!´´
,,Neudělal jsi tuto zkoušku.´´
,,Odjíždím.´´
Všechny tyto věty nás mohou srazit na kolena. A je jich mnohem více. Zčerná vám svět. Já tomu říkám "ČERNÁ DÍRA", kdy máte pocit, že váš život je nejhorší, že vy jste nejhorší, že jste udělali hroznou chybu. Je to pocit, který mě ubíjí. Cítím se při něm provinile... Vlastně úplně nejhůř ve svém životě. A v poslední době o něj nemám nouzi.