January 2013

Když se vám svět zatočí a srdce se zastaví

29. january 2013 at 19:20 | Anne
Budu dlaněmi přejíždět po bělostném prostěradle lůžka. Budu se naposledy nadechovat, mrkat, hýbat se, ale hlavně budu vzpomínat. Jak jsem se poprvé zamilovala do kluka a chodila s ním, ale nikdy mu nedala pusu ani polibek, jak jsem se s ním neustále provokovala, nechala jsem si srát na hlavu a přesto ho milovala, budu vzpomínat na každou jeho hlášku, budu vzpomínat na smích v hodinách ve škole, na to jak jsem polonahá běhala se svou nejlepší kamarádkou po poli, jak jsme po sobě stříkaly na louce vodou z lahve a házely po sobě jablka, jak jsem si s ní oblékala v obchodech šílené oblečení, jak jsem se ji snažila ze závisti zničit její úžasný vztah, jak jsem ji měla strašně ráda, budu vzpomínat na dalšího mého kluka jak jsem se s ním smála každé hlouposti a byla sama sebou, jak jsem se poprvé líbala v létě s někým o čtyři roky starším proti své vůli, jak jsem napsala nejhezčímu klukovi pod sluncem jestli spolu nebudeme chodit, potom jak jsem odmaturovala, dostala se na vysokou a stala se ze mě úplně náhodou barová zpěvačka. Jak jsem se vyspala s tím, co jsem ho milovala jako prvního a proto se rozešla s tím druhým. Pak jsem se totálně pobláznila do o rok staršího kluka. Jak jsem měla krásnou svatbu a svatební cestu. Vzpomenu si jak jsem se na Havaji málem utopila a jak mě zachránil krásný plavčík, do kterého jsem se zamilovala, otěhotněla s ním, ale to dítě potom vychovávala se svým manželem, se kterým jsem měla další tři. Budu vzpomínat jak byly rozkošné mé dětičky když jim rostly první zoubky, když seděly na nočníku nebo když poprvé jedly samy přiborem. Budu vzpomínat jak jsem začala pracovat jako dětská psycholožka a vydělala jsem strašně moc peněz. Jak jsem se rozvedla se svým manželem a odstěhovala se v padésati do Kanady se svou nejmladší dcerou, které v té době bylo dvacet a chtěla v Kanadě studovat. A budu vzpomínat, jak jsem si každý den volala se svými ostatními potomky. Jak se ze mě stala babička. Jak jsem zbožňovala své vnoučata. A taky jak jsem potkala zase toho plavčíka z Havaje a vzala si na stará kolena.
A takhle s pláčem v očích, jak jsem měla krásný život, umřu...
P.S.: Doufám, že nebudu mít takový život

Zahloubaná...

28. january 2013 at 20:16 | Anne
Někomu by se mohlo zdát, že mé přátelství s Drozdem je jen jakési divadlo, které se snaží upoutat pozornost, jelikož jsme s Drozdem dva výrazní jedinci. Tohle se vážně jen zdá- je to sen- protože takové to rozhodně není. Máme se s Drzdem strašně rádi... Přátelství nemá žádné pravidla, proto je zrovna to naše tak úžasné. Zažily jsme spolu tolik věcí, řekly si tolik tajemství, udělaly tolik rozruchu, že to není ani možné. Nedá se to snad ani popsat... Proste si Drozdina vážím...

Zjistila jsem, co mi vadí na pusách a líbání- to že je u nich vždy takové ticho- pochopitelně. Nemůžu mluvit, když máte přilepené své rty k něčím cizím. Nemám ráda trapné napjaté ticho, u těch intimností sice není napjaté, ale rozhodně trapné. Taky když je ticho máte tendence přemýšlet a uvažovat a vyplnit ho svými myšlenkami, ale při líbaní je to ticho absolutní, jelikož když se věnujete líbání nepřemýšlíte. No a já miluju hudbu, ruch, zvuky a ticho mě deprimuje...

To že máme jiného prezidenta mám totálně někde

26. january 2013 at 23:22 | Anne
Ano- jak už říká nadpis- mám ZEMANA někde. Mnohem více mě teď zajímá hrát si s hovínkem, co jsem dostala k narozeninám a házet s ním po všem v pokoji. Celé tělo mi vonní olejovými koulemi do koupele a hlava mi chce prasknout. Nečekala jsem, že to bude tak zábavné a po včerejším zklamání jsem naprosto nadšená. Mám teď zásoby čokolády na celý rok a to jsme s holkama už něco snědly. Ráda prostě jen tak remcám o klucích a různých holčičích záležitostech.¨
Mám tady jednu trochu horší zprávu, spíše než pro vás, tak pro mě... Necítím se vůbec, ale vůbec zadaně. Prostě se cítím stejně jako před týdnem. Je to zvláštní, prostě zase jsem v režimu offline a nevnímám... Ale co... To se časem snad spraví...

Jen mě nechte napsat narozeninový článek

25. january 2013 at 21:28 | Anne
Ano už je to tak. Mám narozeniny. Jsem asi šťastná, ani sama nevím. Prostě je mi to šumák. Snědla jsem už půl tuny čokolády, milionkrát si řekla, že je na prd, že lidi mají mé narozeniny u prdele, ale že dnešek byl fajn, protože jsem započala nový vztah. Čistý štít v něm je asi to nejlepší.
Jsme ráda středem pozornosti. Občas asi až moc. Proto mi dnes bylo líto, že se prostě všichni na ty narozeniny vysrali. Pamatuji si, jak jsme ve školce všem dávali hopla, když měl někdo narozeniny, měla jsem ráda ten pocit, že mě někdo drží a já můžu na chvíli letět... Dostávala jsem krásné hračky... Všichni na mě byli hodní a já mohla ten den, co jsem chtěla... Proč už to teď tak není? Proč jsem dnes jen rozdala bonbony a občas řekla nějakou blbost? Proč jsem si nesplnila přání a nekoupila se korunku a nepředstavovala si, že jsem princezna? Proč? Asi už nemám ten elán nebo co. Teď mi je to celkem k plácči, kdysi jsem se těšívala i na narozeniny i na Vánoce... Teď z toho už nedělám žádnou vědu...

Buďme šťastně smutní

24. january 2013 at 17:01 | Anne
Tak jsem se rozhodla napsat článek o SMRTI.
Mám ze smrti strach, ipřestože věřím v reinkarnaci a pak budu mít další život. Ale mě baví tenhle a jiný nechci. Ikdyž mě třeba sere, že všichni žerou Drozdina nebo ikdyž mi vadí, že nejsem úplně nejchytřejší a nemám nejhezčího kluka pod sluncem, tak jsem prostě šťastná i v ty chvíle, kdy říkám, že nejsem. Nechci umřít. A nechci, aby mi umřel někdo blízký. Pokud jde v televizi o smrt, brečím. Ať vidím jen rakev nebo cokoliv spojené se smrtí, říkám si: ,,Nesmí mi nikdo umřít, protože je to strašně smutné...´´ A proto ve mě vyvolává smrt děs a hrůzu.

Ochuzená- stále šťastná

23. january 2013 at 9:49 | Anne
Mě ta nálada šťastnosti asi nepřejde... Proč jsem ochuzená?
Protože chybím ve škole, přicházím o ty drahocenné společné chvíle se třídou a hloupé výklady učitelů. Protože místo toho abych v pátek na mé narozeniny šla radostně do školy, budu nejspíše ležet doma a kuckat a nechám všechny, aby na mě v den mého zrození zapomněli. A pak zase budu chvíli brečet, že mám fakt pech (nemocná na Vánoce, nemocná na NAROZENINY) a budu si připadat sama a v sobotu zase budu šťastná, protože budu mít oslavu narozenin... Mám celkem normální život náladové puberťačky...

Pitka vs. Ta fajn

20. january 2013 at 17:45 | Anne
A tak jsem zase cosik na sobě zkoumala. A došla jsem k závěru, že část mě je PITKA a ta druhá půlka je TA FAJN. A někdy prostě převdládne pitka, jindy zase ta fajn a v lidech to nejspíše vyvovlává zmatení a pak neví, co si myslet. Taky jsem přišla na to, že můžu věřit jen sama sobě a nikomu jinému. Ani rodině, ani nejlepším přátelům, ani svému klukovi- jsem tu sama za sebe tak jako všichni lidé a nemůžu se na nikoho jiného spoléhat. Takže jsem vlastně úplně sama, ale je mi to jedno. Mám to na sobě ráda :)

Že by zase zamilovaná?

18. january 2013 at 16:16 | Anne
No takže zase mám po delší době někoho plnou hlavu. Ale nehodlám to nějak extra dávat najevo ani o tom psát články každý den, jelikož tohle je jiné... Asi více radostné.
Takže na vysvědčení jsem to p*kurvila na pět dvojek... No tak druhé pololetí snad vylepším.
Víte co nikdy nepochopím?
Lidi, kteří říkají: ,,Jsem tak hnusná, tlustá, mám hrozné vlasy, nemám se ráda.´´ apod. a pak z jejich vystupovaní a přístupu poznáte, že pokud nesdílíte jejich názor, nelíbí se vám, to, co dělají, tak jste ti špatní, Jakoby si doopravdy mysleli, že jsou nejlepší. A pak se sami diví, že je nemám ráda. Vždyť někoho tak falešné nemůže mít rád nikdo.
Aby vás lidi měli rádi musíte podstoupit jisté změny, poslouchat kritiku, ponaučit se ze svých chyb- já jsem například přestala lhát a vymýšlet si, protože mi jeden důležitý člověk mou vymýšlovost stále obíjel o hlavu, až mi z toho bylo do breku. A teď? Už nelžu. Vlastně od začátku tohoto školního roku jsem lhala opravdu jen málo... Nechci aby mě lidi měli za ulhanou, nafoukanou pitku. Časy se mění a Anne taky...

Už nebudu sama, tadadadadá-da

13. january 2013 at 16:16 | Anne
Jestli se zase něco neposere, tak budu nejspíše zase zadaná. Nemůžu se toho pocitu dočkat. Hodlám si ho užívat více než předtím a brát ho s lehkostí a nebrat si z něj všechno k srdci... Jen doufám, že se z toho nestane něco vážného, protože si rozhodně nehodlám jednou vzít kluka, kterého jsem poznala v jedenácti a ztratit tím tak nejlepší roky, kdy můžete randit a pařit a tak. Varovala mě před tím sestra. Řekla, že je jí trochu líto, že se tak upjala na svýho momentálního přítele a nevyzkoušela nikdy nic jiného. Ale kdyby jí to tolik vadilo, tak by s tím nejspíše něco dělala, že? No a já hodlám dosáhnout úplného vrcholu šťastnosti, zapomenout na vztah minulý a všechny ty přešlapy (hlavně ten letní) smazat.
P.S.: Pravda je, že jsem mohla být zadaná už dříve, ale chtěla jsem si v hlavě ujasnit, že tohle je opravdu to, co chci :)

Tik tik tik

12. january 2013 at 19:02 | Anne
Víte... V mém mozku každý den běží tolik témat, tolik už napůl sestavených článků, monologů, otázek a nápadů, ale nikdy o tom nenapíšu článek. Protože kdybych tady měla psát všechno, co mi za den přijde jako vhodné téma pro článek, tak jsou články tak pětkrát delší... Prostě na to v průběhu dne nějak zapomenu a pak mě u compu něco napadne a dnes mě napadá...
JAK SE Z LÁSKY STALA NENÁVIST?
Pamatujete si ty zamilované články? O tom jak ho zbožňuji, miluji, chci, představuji si polibky, to jak si vyznáme lásku, jak mě baví s ním chodit, jak se s ním ráda popichuji, směju, volám, píšu sms, a pak si je stále dokola čtu atd.? A kde je to teď? Kam zmizela ta moje zbožnost k němu? Kdybych to řekla stručně- byli jsme zamilovaní, pak to z jeho strany opadlo, přišel rozchod, byli jsme jak na houpačce (chvíli přátelé a chvíli protivníci), začala jsem od něj cítit nesnášenlivost, doslýchala jsem se o pomluvách o mě vycházejících z jeho úst a najednou jsem si uvědomila- Už ho nemiluji. A teď cokoliv, co řekne, mi přijde absurdní, hloupé, neztotožňuji se s jeho názory (naopak! Mám úplně jiné.) Cítím mezi námi takové to- když něco řeknu já, snaží se v tom najít chybu a mou slabinu on, a tak to funguje i z mé strany. Kde jsou ty časy -Udělám to, protože tě miluji- mezi námi?