October 2012

A z Anny je zase královna sněhu

29. october 2012 at 19:18 | Anne
A zase ty mé návraty do dětství... Mám tendence- když prší nebo sněží- si hrát na královnu deště nebo sněhu. Prostě roztáhnout ruce a točit se dokola pod těmi dokonalými malými kapičkami vody nebo rozkošnými vločkami. Běžet tady a támhle a postavit sněhuláčka nebo nedotčený čistý sníh nechávat padat na mé řasy a připadat si jako princezna. Kterou chci být ještě více než si přeju vzít piva (no... Ten kluk je dokonalý- jenže je tu jeden zádrhel- nechce mě :D)...
Takže se snad aspoň stanu tou princeznou. Budu si jen tak sedět na trůně a usmívat se na poddané, nechám si leštit nehty a česat si vlasy. Do dlouhého copu až pod pas si nechám vplést bílé korálky a nechám se obléct do šatů, které budou mít tu a tam odstín skvětlého tyrkysu a dekolt budou mít vyšitý karmínovými perlička. A nebudu mít ty příšerné brýle. Při svém čtení budu ležet v posteli s nebesy, v nadýchaných peřinách s mým milovaným polštářkem. Vedle mě bude ležet Artie- můj královský kocourek. Až dočtu tak knihu odložím do velké knihovny, která bude patřit jen mě a mým knihám o andělech a dětech z Cherub. Pak vyjdu do zahrady a budu sledovat kachny a žáby na leknínech v našem jezírku. Artie bude honit motýly a já se budu smát když se rozplácne v zelené trávě mezi pivoňkami a spadlými lístky z květů rododendronu. Pak budu vést důležitý rozhovor se svým učitelem tance o tom, že při tangu nemám dost hbitou hlavu... Pak přijdu za svým královským manželem a dáme si večeři při svíčkách za dohledu služebnictva. Pak se odebereme do knihovny a vzájemně si budeme předčítat z deníků, které jsme psali kdžy nám balo dvanáct a budeme se smát... Pak mne vezme do svého pevného náručí a odnese mne do naší společné ložnice... Tak jak se nosí princezny, víte jak že? No a pak mne položí do postele a políbí mne na nos. Svlékne si svou bílou vojenskou uniformu (to zabere dost času, takže na chíli zavřu oči) a pak si lehne ke mně a jemně mi políbí rameno... A pak se stane to co se stává v manželských postelích, když už budu skvléknutá i já. A pak tam jen budeme ležet v objetí a usínat... A další den mne zase zkrášlí plno kosmetiček a kadeřnic... A já bude ještě krásnější než předtím. To je můj sen. Kdyby se mi tohle vyplnilo tak... Bych byla nejšťastnější osobou na světě...

Jsem zase v tom... A myslím, že teď už to vážně nejde změnit

28. october 2012 at 20:22 | Anne
Naše město dnes čelilo ráno překvapení a údivu, když jsme ráno vykoukli z oken- zelená tráva a červené střechy okolních domů byly pokryté bílou pokrývkou na pohled měkkého sněhu, vyzívající ho, abychom do něj zabořili prsty a šli se koulovat ven s přáteli... Jenže jakmile jsme otevřeli okna a bílé hmoty na našem parapetu jsme se dotkli, projela nám tělem zima a nepřáli jsme si nic jiného než se zachumlat do teplé deky a dát si horký čaj s citronem a medem a pozorovat tu krásu jen z oken.
Já jsem například měla od rána pocit, že jsou dnes Vánoce, mýlka, bohužel a naštěstí... Miluji to- když je venku tak krásně bílo a ve vzduchu cítíte zimu a sníh...

Nenechávej mě tu...

27. october 2012 at 18:45 | Anne
Malá holčička s kudrnatými vlásky párkrát mrkla, prohlížela si ostatní děti, ale s žádným se nezačala bavit. Starší paní, která stála za ní, upustila její ručku ze svého stařeckého sevření. Děvenka se otočila a vzhlédla k obličeji své babičky se strachem, že ji opouští.
,,Tak já už jdu.´´ potvrdila stařenka obavu děvčátka. ,,Dávej na sebe pozor, pusinko.´´ sklonila se k malé hlavičce a holčička přijala její polibek na rozloučenou. ,,Ahoj.´´
,,Ahoj babi.´´řeklo děvčátko.
Stařenka se začala vzdalovat, holčička se otočila zpátky k chumlu dětí. Zanedlouho však vrátila svůj zrak na místo kde ji babička, která už byla kdesi v davu, opustila. ,,Ahoj babi.´´ zašeptala se slzami v očích a strachem v srdci. V mých uších to znělo jako prosba: ,,Nenechávej mne tu samotnou, vem mě domů, zahrajeme si karty a budeme pít tvůj strašně sladký čaj, cokoliv jen mě nenechávej někdě kde nikoho neznám!´´ a taky jsem v tom slyšela: ,, Hlavně se pro mě vrať!´´
Připomnělo mi to, jak jsem se bála já, když jsem chodila do školky, že pro mě maminka už nepřijde. A můj strach se zvyšoval s každou minutou strávenou ve školce, bez jakékoliv známky toho, že by měla maminka už přijít. Vždy když mne dovedla přímo do třídy a dávala mi pusinku na můj malý nosík, tak jsem jí do ucha zašeptala: ,,Vrátíš se pro mě?´´
Do teď a myslím, že ještě dlouho mi bude trvat, než přijdu na to, jak mne napadlo, že by mne moje milovaná maminka nechala ve školce, družině nebo v obchodě.

Kdo se směje naposled, ten se směje poslední... Aneb Nic

26. october 2012 at 20:07 | Anne

Takže když jsou teda ty prázdniny (nebo lépe řečeno už byly), tak bych mohla napsat jak nemastné, neslané byly ty moje... Rozhodla jsem se, že tedy kývnu na návrh jet s organizací, která pořádá tábor, na kterém jsem byla toto léto, na dva výlety... Cena byla nízká a rozhodně mne to lákalo více než ležet doma u televize a cpát se. Na akci byli pouze dva lidi z tábora, se kterými se dalo jakžtakž mluvit, ostatní mi buď nebyli sympatičtí už na táboře nebo se jednalo o děti z první třídy. Byla jsem z celé skupinky nejvyšší a tímpádem mi připadal job- chůvička největšího zlobivce... Připadala jsem si jako učitelka, moc mi nevadilo vžít se do role matky/učitelky/nadřazené, ale přece jen jsem si představovala, že tam pojede aspoň jeden ze starších z tábora. Ještě že se se mnou už první den seznámil jeden kluk, o rok mladší- nebyl moc sprostý ani moc úchylný a očividně jsem mu připadala zajímavá, jelikož mě poslouchal (což umí málo který kluk), dalo se s ním pokecat a díky němu to nebyl takovej vopruz. Vedla jsem za ty dva dvy nejméně 15 rozhovorů, na téma- jak se jmenuješ a líbi se ti ve škole?... Trošku mne štve, že jsem se radši nedomluvila s někým koho mám ráda a nešla někam s ním... :/
ase jsem uzavřela nová přátelství, tak aspoň něco...

Všichni, kterým není jedno v jakém žijeme světě, podívejte se na video...

25. october 2012 at 19:31 | Anne
Otevřete oči! Mluvte o tom s ostatními! Pomozte si sami k záchraně!

Úsměv a úsměv a úsměv, ale hlavně přirozeně

24. october 2012 at 20:51 | Anne
Postaví vás před kameru, za šedý stoleček, na hrudníku vás škrábe magnet, který máte pod košilí, aby vám mikrofon držel na tričku.
,,Tvař se hlavně přirozeně.´´ řekne kameraman. Máte trému, párkrát si text přeříkáte a pak se na osobu za kamerou usmějete, na znamení, že můžeme začít. Zvedne ruce, aby naznačil "start!´´. Chvíli mlčíte, pak se zahledíte do hledáčku a začnete odříkávat text, slovo po slově s esnažíte říkat, co nejpečlivěji, jako správný redaktor. Soustředíte se halvně na to, aby vám nevypadlo ani slovo. Dostanete se do toho a... Najednou se ozve: ,, Fajn, ale vypadalo to jako bys umírala, intonace, super, ale výraz? Ještě jednou a tvař se přirozeně.´´
,,Takhle?´´ usmějete se nejkýčovitěji jak zvládnete.
,,Jo, to je hezký.´´
Vlastně si to protiřečí, tvaříte se jako dement a manažer, kameraman i střihač vám řeknou, že je to super. Čemu věřit? Sobě nebo jim? Oni jsou profíci, ale vy zase víte, že tohle není přirozené. Tak se usmějete na kameru přirozeně a najednou- se ozývá jásor a radostné pochvaly. Miluji tu chvíli, kdy to vypadá, že budete vážně hrozní a pak všem vytřete zrak a jste chváleni. Miluji natáčení reportáží...

Miluj, odpouštěj...

23. october 2012 at 20:00 | Anne
ROZCHOD
Vždy jsem si myslela, že když se dva rozejdou,
platí pravidlo: Vyhýbat se sobě, nemluvit spolu.
a vymazat toho člověka ze života...
Dnes jsem si však uvědomila, že je to hloupost...
Protože z mého bývalého kluka,
se pro mě stal kamarád...
A já měla po delší době pocit, že někoho zajímá jak se cítím.
A co, že toho kluka jsem milovala?
Teď ho mám ráda jako kamaráda,
vím, že mu můžu věřit (a svěřit se jako dnes),
můžu se na něj obrátit když to selže s druhou stranou (s Drozdem).
Já jen doufám, že to vydrží.
Protože jsem z toho byla dnes celý den ŠŤASTNÁ...

Když není všechno tak jak byste chtěli...

22. october 2012 at 19:23 | Anne
Takové vhodné téma.
Přijde mi, že teď ve všechno špatně.
DROZDIN neboli MOJE NEJLEPŠÍ KAMARÁDKA
Počkat- jedna z nejukecanějších lavic z naší třídy spolu promluvila sotva pár slov?
Tak to je vážně NĚCO ŠPATNĚ.
Nejspíše to bude tou krizí.
Je mi líto, že už nemám takovou kamarádku jakou jsem mívala.

ON neboli Kde je naše super přátelství?
Tady je opravdu něco špatně.
Dnes jsem četla svůj deník a ten vztah se opravdu změnil.
Z té přátelské důvěřivosti se stalo nejisté pokukování po sobě a jistý odstup.
Je mi líto, že už tato osoba nehraje v mém životě tak velkou roli jako předtím.

Začalo to ráno tím, že jsem totálně cholericky vyjela po Lence.
Pak že jsem s ní celý den nemluvila.
A i to že jsem celé odpoledne strávila u svého stolu za poslechu hudby a psala jsem
a šila jsem a četla jsem...
To normálně nedělám. Taky jsem byla až moc hodná na své
klučičí spolužáky (půjčování sešitů a pomoc s protokolem).

Přijde mi, že už nejsem to, co jsem bývala...

Možná bych si na ty žiletky měla pořídit zbrojní pas...

19. october 2012 at 20:12 | Anne
Kdo se moc ptá, málo ví...

Proč jsou někteří učitelé tak nespravdeliví vůči některým žákům. Proč panují mezi učiteli předsudky? Já vím, že někteří lidi si to pořád u učitelů serou, ale to neznamená, že dělají všechno tak aby se to sralo! Je mi líto, že učitelé o kterých jsem si myslela, že jsou dobří, prostě dělaji tohle! U mě je to zase naopak. Jednou jsem něčím vynikla a teď už mě má ve škatulce TA ŠIKULKA! Což mě sere...

Nemám ráda když někdo nespravedlivě osočuje mé přátelé z věcí, za které nemůžou...

Pozvání do Mekáče a řešení úchylností

17. october 2012 at 21:03 | Anne
Dnešek byl vcelku fajn-
O některých chlapcích zjišťujeme, že jsou to uplakánci. Ok- jen přece to bylo doost blbá známka, ale aby kluk brečel kvůli známky?! Pokud není v první nebo druhé třídě, nebo není buzík, tak by brečet neměl. Teda rozhodně ne kvůli známce. A místo toho aby uznal, že si to sám posral, tak je uražený.

O jiných zase zjišťujeme, že jsou vážně gentlemani- No, poprvé v životě se mi stalo, že když kluk, řekne, že má hlad a chce se jít najíst, tak do toho zatáhne i vás. A kdo by se bránil trošce COCA-COLY, cheeseburgeru a fajnovému pokecu? Jedině totální tupoun. A zase tak blbá nejsem :)

A O TĚCH OSTATNÍCH SI MYSLÍME POŘÁD TO STEJNÉ- Že se asi nikdy nezmění...