August 2012

Minulost nad kterou pláčeme

31. august 2012 at 22:15 | Anne
Můj život je skvělý. Nebo taky ne.
Vážně se mám teď super. Dnes jsme si s mamčou udělali DÁMSKÝ DEN. Vyrazily jsme na nákupy..Bože, miluju své nové plavky! Vážně... Koukám na ně, co deset minut a pořád je na sebe přikládám, pak je vracím do skříně... Taky jsme se pořádně přejedly, daly jsme si burger a hranolky a pak to zajedly nakukem, doma jsme jásaly nad krásou těch plavek a pak jsme koukaly na pohádku a povídaly si... A jedly šunku. Miluju tyhle dny.
Taky jsem dnes rána vstávala v šest! Oh... cvičím do školy -_-... Tak pekelně brzo jsem vylezla z kutlochu, jen abych nemusela sedět v čekárně u oční moc dlouho. A vyplatilo se! Do hodinky jsem byla doma. :)

Vděčnost, oddanost a láska

20. august 2012 at 20:06 | Anne
Ikdyž mne kolikrát děsně štve a připadá mi trapná, miluji ji. Mluvím o své mamince... O osobě která mne přivedla na svět, dávala mi pít své mléko, chovala mne v náručí když jsem plakala, chodila se mnou k doktorovi, naučila mne mluvit, dala mne do školky, stála při mne v době kdy jsem každý den plakala po rozvodu jí a taťky, kupovala mi to, co jsem chtěla, šla se mnou první den do školy, učila se se mnou, poslouchala mne otravné sekané čtení ze slabikáře, snažila se mne, co nejvíce připravit na přijímačky na gympl, šla k nim se mnou a dodávala mi sebejistotu, byla šťastná z mého přijetí, vždycky se snažila zajistit mně i mým dvou sestrám to nejlepší... Myslím, že vděčnost za to, že mě dostala na svět je nepopsatelná. Stejně jako láska, kterou k ní chovám. Chtěla bych jen říct DÍKY MAMI, budu tě mít navždy ráda. Jestli si jednou pořídím děti, budu si přát abych byla stejně dobrou matkou jako jsi ty.

Co když vám život začne připadat nudný?

17. august 2012 at 20:50 | Anne
Co má člověk udělat, když mu život začne připadat nudný? Co pak? Za A) spáchat sebevraždu za B) udělat si ho zábavnější! Já bych brala B). Život je asi nudnej pokud nemilujete imitátora Steva Stiflera a vaše kamarádka není Drozdin. Jelikož kdyby jste tyto dva lidi v životě měli nemohli byste říci, že je váš život nudný. Ale já teď nechci mluvit o těhle dvou důležitých lidech, ale o tom když vás přestane bavit život, když vás přestane bavit pořád dokola poslouchat blbé připomínky vaší matky, číst pořád stejné knihy, dívat se na filmy se stále stejnu tématikou, každé ráno zažívat stereotyp nebo např. nosit stále dokola stejné oblečení... Co pak? Přece se kvůli vašemu znuzení svět nezhroutí. Svět je velký a my jsme jen jeho součást. Každý z nás je puzzlík z velkého puzzle a vlastně jsme si všichni stejně rovni= jsme zbyteční. Já vím, že se opakuju, ale mám jen další důkaz!
P.S. Zbytečnost má dvě stránky- tu hnusnou kdy si připadáte bezcenní a zbyteční, všechno je vám jedno a nechce se vám žít a pak tu hezkou, kdy si uvedomíte, že ve svém životě si můžete dělat cokoliv a žít si jakkoliv, protože nakonec stejně nezbude ani jediný človíček, který vás a vaše detailní chyby a činy bude pamatovat.