May 2012

Lidi často říkají NE ale myslí ANO

31. may 2012 at 20:25 | Anne
Znáte ten pocit když vám někdo přijde fajn , jenže je tu někdo z vaší minulosti na koho nemůžete zapomenout ?
Myslím , že momentálně nastává čas mé věty , kterou jsem jednou řekla Lence : ,,Bojím se , že Petr nebude vypadat jako mlok .´´Chtěla jsem tím říct , že jsem poznala někoho dokonalého a mám strach , že už ho nikdo nepředčí ...
Znáte ten pocit ?
Když si čtete sms od toho FAJN , jenže ikdyž ty od DOKONALÉHO nebyly tak hezké a milé , připadají vám prostě lepší ? Jako by vás ten dokonalý člověk bloknul , jako by bloknul vaše srdce , aby mohlo považovat za dokonalého někoho jiného . Jako by přišel a vy měli pocit , že už nikdy nepřijde nikdo lepší ? Jako by vás svazoval pocit , že existuje jen tento člověk a vy můžete milovat jen ho ... Jako by jeho existencí končil svět a lidi dosáhli toho ,co vždycky chtěli - vytvořit dokonalého člověka .

Free 3.part

29. may 2012 at 21:30 | Anne |  Free

Od té doby ,co tu není tak ti úplně jebe ...

29. may 2012 at 20:57 | Anne
Takže - já asi nikdy nebudu normální ! Já si prostě - jako prvňák - musím zapomenout svetříček ve školní jídelně ...Nejspíše by se to nestalo , kdybych kdysi ( ve 3. třídě) neodmítla možnost chodit na křesťanskou školu ,ale ničit si život kvůli jednomu zapomenutému svetru ? Heh .. Ne !
Už brzo by měl tenhle blog dostat nové pozadíčko ( někteří dokonce budou znát lidi na něm ), které si sama budu fotit - tak snad se mi povede no . K článkům budu od příští středy občas používat mnou focené fotky.
Víte , sednout si zase tam , myslím , že to byl hloupý nápad ...


Free 2.part

26. may 2012 at 20:25 | Anne |  Free

Číslo neznámého

25. may 2012 at 20:53 | Anne
Stála jsem vedle své sestry a pozorovala 12 poskakujících kluků , řvoucích po sobě , kolik kdo zaplatí ... Jednalo se o platbu pernamentky na vláček jezdící po AVIONU , kterým se já vozím týdně ... Neříkám , že byli škaredí ... Někteří byli více než hezcí ... Smála jsem se jejich dohadování ,až teda každý hodil na pultík 13 korun , usadili se do všech vagónků a já jsme si neměla kam sednout . Tak jsem vláček nechala odjet a počkala jsem než se zase vrátí ... Krátila jsem si to kecáním s Markétou ... Netrvalo to dlouho a už jsem slyšela hučení vláčku a viděla jeho pestrobarevné vagónky naplněné chlapci tak o rok staršími než já ... Nechala jsem je vystoupit , nasedla jsem si do předního vagónku ... Z jejich rozhovoru jsem si dala dohromady , že přijeli kvůli zlaté tretře , a že už musí jít ... Když kolem vagonku procházel takový menší z nich , dal si ruku k uchu a zašeptal ,,zavolej´´ ... Zasmála jsem se a zařvala jsem : ,, Tak mi dej číslo ... ´´
No a tak mám teď v mobilu číslo neznámýho kluka až z Krumlouva ... Heh ...
No ... Jinak -vážně se mi zítra chce na tu blbou trachtaci . Nechápu proč musím jít na pohřeb někoho koho jsme viděla před 7 lety , poprvé a naposled v životě ... V životě jsem s tímto člověkem nepromluvila ani slovo ,ale musím jít na jeho trachtaci ! V šatech ! Ok ... Nevadí mi to ,ale vzít si na pohřeb svého prastrýce bez ruky šaty s nápisem BOYS ARE TOYS , je trochu zvláštní ....

Psaní

24. may 2012 at 21:37 | Anne
Psaní ... to je chvíle , kdy se pro mě zastaví čas a nic jiného nevnímám . Moje prsty kloužou po klávesnici a nepřemýšlí nad ím ,co zravna napíšou , prostě jenom tak jedou nehoru , dolů , doprostřed , nejvýše a nejníže ... Užívají si to jako malé děti na sáňkách v zimě , když napadně první sníh ... Je to něco ,co ani nejde popsat , tady jste tvůrcem vy a vytvoříte něco dobrého i něco horšího , ale můžete se o svůj "dar" dělit s ostatními a nezáleží na tom , zda vám to jde nebo ne , ale jste tvůrcem , autorem , vytváříte vlastní styl , nco nového , nevídaného ... A do vašeho mozku naskakují sama od sebe nová a nová slova , ten vodopád slov se neád zastavit a teče a teče a nutí vaš eprsty mačkat g , h , a , b , š a s a všechna ty maličká písmenk na klávesnici . Jestli máte něco ,co vás baví tolik jako mě psaní , tak vám gratuluji . Protože vím ,že je to úžasné . Ať už jezdíte prsty po klávesnici a nebo tužkou po papíře ...

Už si nikdy neber tohle tričko , protože mám tendenci po tobě skočit ... aneb ,,Není divný , že znáš moje telefonní číslo lépe než já ? ´´

21. may 2012 at 20:49 | Anne
A v hlavě pořád slyšíte takové to : ,,Lalalalalalalalala you ake me feel so ... ´´
Dnešek byl zvláštně nudně zábavný ... Prostě ráda sedím po lavicí a bouchám se do hlavy , když otáčím hlavu .

Jsme mladí, sprostí a nadržení...!
A jsme na to hrdí..!:)

Hahaha ... Já se k tomuto "citátu" radši nevyjadřuji , protože k pravdě nepotřeba vysvětlení .
Přemýšleli jste někdy nad tím , co tu vlastně děláme ? Proč tu jsme ? Připadá mi to trochu , jako by se někdo nudil a nechal vzniknout živočichy a prostě celé tohle šílenství sledoval z "vrchu" , plakal nad dramaty , smál se u trapasů , litoval nad tím , že tohle vytvořil ... Co když jsme jen herci v nějaké fiktivní hře , pro jednoho jediného někoho , např. s Koňskou hlavou , ženskými prsy , penisem , oblečeném v červených šatech ?

Nechat mne tam sedět jak pi*ku ... Jo jasně !

20. may 2012 at 18:37 | Anne
Ahojte jak se máte ? No ok , na tyhle otázky stejně nikdo neodpovídá ...
Proč si lidi domlouvají rande , když tam stejně nemůžou přijít ?! Jsou tak blbí ? Nebo si chtějí z druhé strany udělat srandu ? Je to jako byste si koupili boty a neměli nohy !
Přátelství - Já bych přátelství přirovnala k zahrádkám . Musíte je opracovávat , pečovat o ně , věnovat jim dostatek času a až potom v nich můžete odpočívat . Nesmíte nechat všechny květiny , stromy a keře zchřadnout , protože potom , když se do zahrádky vrátíte vaše oči spatří jen zkázu a neštěstí , špatné plody a možná i nového opečovávatele .
No - byla jsem na pouti a vážně se nerada hlásím na "mixéru" , že je mi špatně a poslouchám , že mám krásně zelenou barvu před celou poutí - diyk komenátore . Na lavici děsně ráda řvu a potom od Lenky poslouchám ,že tam řvu sama ... No a na řetízkáči zase strašně ráda houpu nohama .
Taky ráda jezdím busem někam kde to vůbec neznám , dojedu na špatnou zastávku a nemůžu najít zstávku zpáteční , málem brečím a když zastávku nalezu řvu na ni ,že ji miluji , běžím k ní a málem začnu líbat jízdní řády . A když ke mně pomaloučku dojde Lenka , objímám ji a tvrdím : ,,Miluji tě Lenko , já tě úplně žeru ... ´´ No a nkonec se po boku Lenky vydávám na další zastávku , o které také nemáme ponětí , kde leží ...
Ale další den jsme dojely šťastně do Paskova a navštívily Ondru ... No a potom se zase vrátily domů ... Teda spíše k TESCU , kde jsme si koupily plno (divných) sladkostí a vydaly se domů pěšky , zastavily se na houpačce , ze které jsem spadla , nebo se spíše úplně převrátila a pak mne napodobila i Lenka a za hlasitého smíchu jsme se vrátily domů . No a potom už nám nezbývalo nic jiného než ... Číst si vtipy , dokud Lenka 3x neusla a nebyla 2x mnou zbuzena . Protože víte , jaké je to číst vtipné vtipy někomu spícímu ?!
No a taky mám nové tričko ... A budu mít nové boty ! :)
P.S.: Já ho asi nikdy nedostanu z hlavy ... :/

Proč mu děláte návrhy už v primě ?!

14. may 2012 at 20:56 | Anne
Mám taneční náladu , takže teď ... dělám takové pohyby , které možná z dálky připomínají tanec ...
Please kiss me ... Jaké to je ? Číst tuhle větu aniž by měla doručitele ...
Mám se skvěle ... Já též Bene , protože máš fakt hezký břicho a ukazuješ ho v tomhle videoklipu se skvělým textem , takže Mám se skvěle , mám se skvěle ...
Doprdele ! Jana má svátek ? PŘÍŠTÍ čtvrtek a já pro ni mám ... NIC ? Ok ... to se dopiluje na pouti v sobotu s Lenkou .
Tenhle článek je na nic . Ale něco přidat musím , jelikož jsem na to v poslední době trochu srala , protože fakt mám v poslední době v hlavě narváno ... On , Lenka , škola , rodina a všechny ty hovna kolem TOHO , takže ...

I'd like to be everything you want
Hey girl, let me talk to you
If I was your boyfriend, never let you go
Keep you on my arm girl, you'd never be alone ... (Justin Bieber)