February 2012

Ach tak...

29. february 2012 at 19:38 | Anne
Nepotřebuji se s někým ožužlávat na každém rohu , držet se s někým za pas všude kam s ním jdu , nepožebuji poslouchat věty jako : ,,Jsi tak nejkrásnější , nejúžasnější , nejskvělejší nejchytřejší a prostě nej holka na světě . ´´ nebo ,,Co bych bez tebe dělal celý svůj život ?´´ nebo ,,Ty budeš ve všem vypadat úžasně ! ´´ , nechci žádný takovýhle vztah z románu . Já jen chci trochu něhy , protože ... Mi prostě nestačí ty letmé doteky , nenápadně pod lavicí ... Mi nestačí občasný úsměv ... Copak neexistuje žádný střed ? Něco jako držíme se za ruce ,když se nikdo nedívá , dáváme si "pusinky" (nemusí u toho být lidi ) , říkáme si hezké , ne moc sladké věci ... Já vím ,že nic není dokonalé , žádný vztah ... Ale dalo by se toho spoustu vylepšit ,ale nám se asi nehce ... Ale on se ten vztah sám od sebe nezpraví ! A pokud je ta snaha jednostranná , tak je k ničemu ... Ach tak. To je jen trošku naznačeno , po čem toužím . Myslím ,že ženská touha není nikdy ukojena ,ale vždať to není nic ,co by nebylo v našich silách , tak proč ten hezký vztah neposuneme o příčku víš , neuděláme z něho krásný vztah ?! Vždyť my můžeme a ač je to zbytečné ... Možná bychom to měli zkusit ...

Behind blue eyes is ...understanding

28. february 2012 at 17:13 | Anne
Smíšené pocity jsou pro úterý trochu nezvyklé ... Pravda však je ,že převažují silně ty dobré . Mám z dneška dobrý , velice dobrý pocit ... Dá se říct ,že celkem normální úterý ,ale já cítím ,že se ještě něco musí stát ! Cokoliv ...
Už mne štve jak všichni říkají ,že na vzhledu nezáleží ! Jste ulhaní lháři , protože v této době všechno záleží jen na tom jak vypadáte a jak moc máte plnou peněženku . Svět je hnusný a touhle hnusnou lží ho nezachráníme . Stejně se tím nikdo neřídí !
Když se podíváte na videoklip přiložené písničky ... Vždy v části 2:29 - 3:07 se na ten videoklip obvzlášť soustředím a zatajím dech ... Ani nevím proč ....

Možná by stačil jeden úsměv a slovo : ,,Promiň.´´

27. february 2012 at 15:12 | Anne
Všechno jde do kytek . Ještě ,že já mám tu Lenku ... Co bych bez ní dělala ... Seděla bych doma a ještě častěji brečela ,ale když ona píše takové super vtipné smsky ,že u toho se prostě brečet nedá . V poslední době si připadám jako nějaká fňukna, jelikož bulím kvůli každé blbosti ... Stalo se vám někdy ,že jste brečeli úplně zbytečně . Bezdůvodně jste seděli v obývákus e svou matkoua tři hodiny v kuse jste plakali ? Ne ? O nic jste nepřišli . Já už nemám o čem psát , můj život už není ani zpola tak zábavný jako předtím . Teď je všechno jiné . Ubrečenější...

Pláč , podpora nejlepší kamarádky , připadání si jako debil a smání se sobě samému

26. february 2012 at 20:13 | Anne
Ach jo ... Co se týče vztahů jsem opravdu pesimistka , bulící pesimistka ... Ach , já vždy budu věřit v nejhorší vztahovou možnost , to jsem prostě já , potom začnu náš vztah přirovnávat k těhotenství a nakonec se na sebe blbě usmívám do zrcadla až si připadám jako totální dement a směju se sama sobě ...

So pick up you party bag...

25. february 2012 at 18:19 | Anne
Co oči nevidí srdce nebolí ...
Mě už to nebaví . Nejhorší fáze je tu a TO se nebezpečně blíží ,každým napsaným nebo vyrčeným slovem. Doba porozumění a totální tolerance odkráčela do neznáma a mezera mezi námi se neustále zvětšuje. Vzájemně si lezeme na nervy ... Všechno je pryč . Všechno hezké jako by se vypařilo . Nenávidím se ... Nenávidím svůj život ... Nenávidím všechny ... Jdětě se vycpat a nechte mne žít . Řekněte mi ,co si o mě myslíte a nechte mne umřít se žalem v srdci . Já už nechci žít ... Všechno ej tak zbytečné . A všichni jsou najednou šťastnější než já . A jestli se tu nachází ještě někdo ,kdo mne má rád ,ať mi prosím napíše ... Možná tím pochopím cíl svého života a nebudu tady sedět , poslouchat jednu písničku pořád dokola , brečet a připadat si jako neškaredší holka pod sluncem .
P.S. : Pokud si chcete zvednout sebevědomí , tak svůj obličej prozkoumejte v zrcadle pořádně zblízka ...

Dvoje malé hranolky a dva cheeseburgery ...

24. february 2012 at 18:57 | Anne
Mám ráda náhlé pozvánky do Shopping parku od Lenky. Ráda běžím na tramvaj a ráda marně hledám sluchátka v kapse bundy . Co už ... To jsem já .
,,Dívej Lenko , tuhle barbinu jsem měla a z téhle kolekce jsem měla všechny čtyři ,ale teď přibyla nová dívej .´´
,,Jo Aničko , pohni .´´
,,A dívej ,tahle vypadá jako já v mini tv . ´´
,,Hm...´´
,,A jé tohohle kena mám vídíš to ?! A tohle dělá určitě nějaký zvuk ... Mám to zmáčknout ? ´´ podívala jsem se na místo ,kde měla stát Leňa , jenže Lenka už byla na druhé straně obchodu a smála se jako pominutá .Proč se nezasmát , přidala jsem se ...

,,Jé Lenko , dívej ,to jsou ťami ťami . ´´ nahla jsem se k jedoucímu vláčku a pohladila jsem po tváři malého vietnámka . Jenže Lenka šla klidně dál . ,,Počkej ! ´´ křikla jsem za ní a rozběhla jsem se .
,,Já si chci ještě Davídka ponosit ! ´´ řekla jsem . ,,Vraťme se !´´
,,Ty je znáš ? ´´
,,Jasně ! ´´
,,Ahá ! ´´
,,Ty sis myslela ,že hladím malé vietnamské cizí mimino jedoucí ve vláčku ?!´´
,,Jo ty seš toho schopná .´´

Anebo : ,,Mám strach ,že Petr nebude vypadat občas jako mlok !´´

Lenka : Podívá se na mobil . ,,Můj kluk je sviňa , nepíše .´´ Já se taky podívám . ,,Buď v klidu můj je taky sviňa.´´
Za 10 minut : Lenka : ,,Můj kluk už není sviňa .´´ a já na to :,,Ale můj pořád ano ! ´´
Tak jsme se s Lenkou asi ještěě nikdy nezasmály...

Můj život zkončil ( nebojte já se ještě vrátím... Příští pondělí )

22. february 2012 at 18:42 | Anne
Můj život je každým dnem nudnější a nudnější , připadá mi ,že žiji ve snech . Mým nejlepším přítelem se stal mobil . Možná je to tím ,že v sms zprávách dokážeme říct i to ,co bychom normálně neřekli...Ten svět v smskách je lepší ... Já jsem už úplě ztratila nápady na psaní . Taky jsem tak znuděná že ... Ale počkat ! Něco se přece jen stalo - zažila jsem svůj sen . Mohla jsem si konečne zkusit celý ten stres , když nahráváte něco do televize .Přiznávám ,že ten text byl o ničem a bylo to celkem divný ,ale líbilo se mi to . Nemusela jsem myslet na nic jiného ,prostě jsem se soustředila pouze na to ... Přesto mám náladu pod psa ... A je tu pouze jedna osoba ,která by mi mohla zlepšit náladu ...

Co nás ve škole neučili ...

21. february 2012 at 19:12 | Anne
Je spousty věcí ,které nás ve škole neučí . Nikdo nás ve škole nenaučí ,jak se zachovat ,když se vám rozvadějí rodiče , co říct vaší sestře na to ,že se s ní rozešel kluk , jak se tvářit při sledování filmu s rodiči ,když je tam nějaká choulostivá scéna , co dělat ,když je váš kluk nemocný a vám chybí už v tramvaji na cestě do školy , co dělat ,když jste doma sami a máte hrozný strach , co dělat když někdo řekne trapný vtipný ,který není vůbec vtipný . Dokonce vás ani nenaučí ,na kterou stranu máte při líbání naklánět hlavu , jak zařídit abyste měli hezké poprvé ,jak se zachovat ,když je váš prarodič na smrt nemocný ani jiné mnohonásobně důležitější věci než k čemu slouží brvy u buňky , nebo co jsou to vrstevnice ... Škola základ života ? Dovolte ,abych se zasmála . Upřímně , od srdce ...

Plemplemplem ... někdy vám trošku hrábne... aneb Cukr ne to není cukr

20. february 2012 at 17:22 | Anne

Život je plný nástrah - kecy v kleci !

Kde asi začít ... Život je plný nástrah . To už jste určitě slyšeli . Jenže podle mě jsou to pěkný kecy , protože podle mě si ty nástrahy my samy vytváříme . Zbytečně děláme věci ,které vedou k těmto nástrahám . Kdyby si každý člověk na zemi musel přečíst knihu Čtyři dohody , žádné nástrahy by na něj v životě nečíhaly . Většina z nás by poznala ,že má hrozný život ,že žije špatným životem a všichni bychom odložili ty masky ,které nosíme na svých tvářích dnes a denně . Přetvářka je jedním ze zásadních problémů špatného žití . Nikdy do člověka nevidíte . Vidíte pouze tu masku ,ale co kdyby ji sundal ? Co kdyby dělal ,to co opravdu chce hm ? Ikdyž si sami teď nepřiznáte tu svou masku , vím , na 95 % ,že ji máte . Nosíte ji všude sebou...

Please

19. february 2012 at 15:15 | Anne |  Please


Na chodidlech mne zašimraly stonky trávy a lučního kvítí . Tvář jsem nastavila slunci , zády jsem se opřela o kůru stromu a do rukou jsem uchopila ukulele . Začala jsem hrát veselou melodii a kolemjdoucí na mne začali podivuhodně koukat . Pár se jich zastavilo , někteří muži tam stáli možná jen proto ,že jsem na sobě měla jen bílou volnou halenkou a podprsenku jsem nechala doma, pár žen se na mne pohoršeně dívalo , občas mi někdo do slamáčku přihodil nějaký ten cent , bohatší i nějakej dolar. Chvílemi jsem k tomu i pobrukovala nebo dokonce zpívala. Na krku se mi houpalo papouščí pírko a v uších jsem měla náušnice z kdejakého plevele. Na nohou jsem měla kraťoučké kraťásky lehko zaměnitelné se spodním prádlem.
,, Make me happy ! You make me happyyyyy!´´ nechala jsem se unášet rytmem . Někteří už mne asi znali ,protože jsem zaslechla zpěv i jiných lidí . Byla to "práce " ,která mne bavila . Po které jsem toužila a byla to ta nejlepší práce pod sluncem . Nevydělávala mi moc ,ale něco málo jo . Zvládla jsem z toho vyžít . Moje garsonka stála pouze 55 dolarů měsíčně a má postava byla docela drobná ,takže jsem nemusela moc utrácet za jídlo . Horší to bylo s fetem . Ten jsem si musela vyřvat u dealera , kolikrát i odpracovat ,ale měla jsem Mikea ráda , takže to nebyl problém. Napila jsem se vody načepované z kohoutku a pohlédla jsem na přibližně deset dolarů ve slamáčku . To by mi mohlo stačit . Ukulele jsem hodila do pouzdra na zádech , prachy jsem narvala do kapsy a slamák na hlavu . Vyrazila jsem bosky směrem k Mikeovu sídlu . Čtyřikrát jsem zaklepala na dveře , jak jsem měla ve zvyku a vyčkávala jsem na jeho urostlou postavu .
,,Kde trčíš !? Nemohl jsme se tě dočkat , lásko .´´ řekl hned jakmile otevřel.
,,Musela jsem vydělávat ! ´´
,,Ty máš sebou prachy ? ´´ posmutněl náhle .
,,Jo . Ale nehodlám ti platit.´´ řekla jsem. Rozzářil se mu úsměv a pustil mě k sobě . Přešla jsem prách , ukulele jsem odložila na stůl a pohlédla jsem na lajničku bílého prášku na stole . To si dělá srandu !
,,Tak málo ?´´ vzlykla jsem hraně .
,,No jo , je těžká doba ! ´´
,,Tak dneska s ničím nepočítej.Za tohle -´´ ukázala jsem prstem . ,,Já nikomu platit nebudu !´´otočila jsem se k odchodu.Stejně sem přijdu, nedám to ...
,,To si jen myslíš lásko .´´ jeho mohutná ruka mne chytla za paži a pevně ji sevřela .,,Já tady na tebe čekám celej den jak vůl a ty přijdeš a řekneš mi ,že nic nebude ? ´´
,,Ano !´´ jeho stisk zesílil .,,Au , no tak ! Pusť to bolí ! Najdi si jinou nánu ,která by ti za tuhle trošku ... ´´
,,Jen to dořekni ! ´´
To by byla moje smrt ! Radši jsem povolila .Sundala jsem si halenku a kraťásky. Kalhotky ze mě nedočkavě serval on . První chtěl být asi něžný ,ale nešlo mu to , jednou mne políbil na krk a málem už byl ,takže to všechno šíleně uspěchal a najednou to bylo .
,,Je v šuplíku .´´ řekl spokojeně.
Otevřela jsem šuplík a vytáhla jsem trubičku . Přiložila jsem si ji k nosu a sehla jsem se ke stolku .Oooh... Cítila jsem jak mi ten prášek proudí celým tělem , jak se moje plíce zase volně nadechují ...
,,A sáček mám kde ?´´ zeptala jsem se poté.
,,Není ! ´´
,,Cože ?! Jak jsi mohl !´´
,,Sama jsi řekla ,že jsi nána . Seš lásko , seš ! ´´
,,Neříkej mi lásko ,do prdele a naval mi to za co jsem si zaplatila ! ´´
,,Vždyť jenom ležíš a občas hekneš , tom říkáš placení?! Pche ! ´´
,,Jo říkám a dneska to byl jeden z vyjímečných případů ... ´´
,,Nemám ! Takže nedám ! ´´
,,Seš hnusnej podvraťák , víš to ? ´´ zařvala jsem hystericky .
,,Hm ... ´´
,,Už nikdy mne nečekej ! ´´ zuřivě jsem si oblékala kraťasy a halenku .
,,Hm... to nedáš lásko . ´´
,,Něco jsem ti o té lásce řekla ! Tak drž hubu ! ´´
,,Stejně to nedáš lásko .´´ neměl to říkát , to mne tak rozzuřilo ,že jsem k němu přišla na milimetr blízko a vrazila jsem mu takovou facku ... Asi nebyla zase taková ,protože se ihned vzpamatoval a taky mne udeřil . Zakymácela jsem se a upadla jsem na zem....